pátek 31. prosince 2010

Celer

Malé vítězství v sérii velkých proher.

Takovou dobu se chystám na poslední příspěvek tohoto roku, že nakonec bude úplně o něčem jiném. Akorát ten celer si neodpustím.

Vlastně si neodpustím ještě souborku z britský literatury, protože jedna blbá zkouška, která trvala dýl než moje státnice ze španělštiny, stojí za zaznamenání. Přišla jsem na ni totiž jediná, takže docent Hurvínek si celou tu hodinu a půl vyhradil jenom pro mě. Dorazil pozdě, protože s kamarádem montoval kuchyň, a zřejmě je Hurvínek opravdu nějaká hvězda anglistiky, protože jak byla celou dobu chodba prázdná, tak najednou z nor vylezli všichni ti docenti a doktoři – ale proto, aby si u Hurvínka uvařili vodu na kafe. Docent Spinning tedy původně sháněl klíče od sekretářky, aby si uvařil vodu tam, ovšem poté, co Hurvínek prohledal svou bundu a mohl namísto klíčů Spinningovi nabídnout pouze plastového koníčka, nakýbloval se Spinning k němu do pracovny. Za chvíli dorazila doktorka, co jsem ji měla na jazykovky, a politovala mě, že tam jsou na mě dva. Myslím, že ještě po třech letech mi mnoho z podhoubí anglistiky zůstává utajeno. Někdy bych chtěla vidět, co se tam děje po osmý večer. Přítomnost docenta Spinninga jsem brala jako znamení – že on byl první, kdo mě kdy vyhodil od ústní zkoušky a Hurvínek bude druhej.
Po deseti minutách se tedy pracovna vyprázdnila a my dva už jsme se mohli věnovat pouze sami sobě, Conradovi a Lady of Shalott.
Co se týče mého
snu, tak během učení se na zkoušku prošel značným vývojem z "naštěstí jsem toto morální dilema nemusela řešit, protože jsem se probudila" a "jsem přece chytrá!" a "usmlouvala bych to na dvojku" na "ať se zeptá, ať se zeptá, trojka stačí!" Jo, Coleridge dělá s lidmi divy.
Během hodiny a půl jsem řekla asi tak dvě věci, u kterých mi doktor Hurvínek neodporoval, a jednu věc, kterou jsem ho překvapila – protože v Lady of Shalott přede Lady před zrcadlem a tyhlety přadleny nebo jako se tomu říká, před sebou mívali zrcadlo, aby viděly, kolik práce udělaly a nemusely se otáčet, což jsem si přečetla někde na internetu, když jsem hledala, co si o tý básni mám myslet, a Hurvínek to nevěděl. Byť Joseph Conrad patřil k těm lepším otázkám, po prvních deseti minutách jsem myslela, že mě stejně vyhodí, takže jsem si z toho začala dělat srandu. Kdybych věděla, že mi poté, co mi vyvrátí všechna má tvrzení o Lordu Jimovi, dá dvojku, tak do Lady of Shalott nezakomponuju Santa Clause!
Úspěch mě překvapil především proto, že část času na souborku mi vzaly slepé mapy USA na zkoušku z American Studies. Jak se bude na konci semestru vyhazovat, tak se asi všichni vyučující snaží dokázat, že zrovna jejich předmět není žádná vosíračka. Ale když přede mě v úterý položil čistý papír a řekl, ať nakreslím obrys USA a do toho všechno, co vím, přece jenom jsem ještě pět minut koukala, jestli se nebude dít ještě něco. Nejdřív jsem se tam snažila zakreslit tužkou i tvary států, začala jsem ze západu, pak z východu a pak mi uprostřed zbylo bílý místo, takže jsem ty obrysy vygumovala a nechala tam jenom názvy států propiskou.

To by tak vedle celeru byl ještě jeden úspěch a pak už to mělo sestupnou tendenci. Hned po zkoušce jsem odjela za pranašimi, u kterých ještě matka neměla tu odvahu pochlubit se s policajtem. Původně jsem měla v úmyslu jí trochu zamíchat s plány a říct jim to s předstihem, tedy vyložit věci tak, jak se ve skutečnosti mají, protože matka kudy chodí, tudy šíří svou verzi, která má k pravdě daleko asi tak jako Královédvorský rukopis, ale když jsme pak seděli na pivu, tak jsem nějak neměla sílu jim dát zrovna tenhle vánoční dárek. Takže asi nechám matku vykecat tu svoji verzi a pak si tam udělám další výlet, abych to vysvětlila. Asi si otevřu Kancelář pro uvádění matčiných výroků na pravou míru. Kdybych za to dostávala zaplaceno, nemusím už přeložit jediný marketingový plán, což vlastně ani nevím, jestli ještě někdy překládat budu vzhledem k tomu, že Doktorka a její manžel jsou ti, kdo matce sehnali rozvodového právníka, a mám nějak poslední dny pocit, jestli už taky nejsem u matky na black listu:o) Stejně jako už skoro všechny její kamarádky, které si postupně začínají myslet, že je zralá na psychiatrickou léčebnu, což já si myslím už asi tak rok. A teď to nemyslím jako vtip. Já nevím, co to je za poruchu, ale normální to není.
Detaily jindy, dnes je důležitý především celer. Ale jeden silvestrovský pro obveselení: jeden z důvodů, proč byla dvacet čtyři let nešťastná a nespokojená je ten, že jsme koupili úplně špatnou vanu – je moc veliká a ona v ní tone. To mě naprosto rozsekalo. Mimochodem, zaprvé jsem o pět centimetrů menší než moje matka a netonu v ní a zadruhý, když tu vanu jeli někam k Brnu kupovat, otec si do ní lehl a řekl matce, ať si ji taky vyzkouší, na což mu odpověděla, že není magor a nebude si lehat do žádný vany. (Druhou část tvrzení dodržela, první nikoliv.) Taky si koupila DVD přehrávač a vypráví, jak se teď konečně může dívat na filmy, takže jenom čekám, kdy se dozvím, že u nás to měla zakázaný a měla povolenou jenom jednou tejdně Ordinaci v růžový zahradě a to ještě výhradně k žehlení.

Vzhledem k tomu, že jsem matce poměrně explicitně naznačila, že na Štědrý den jenom oceníme, když tu nebude, a klidně může být s tím hodným pánem, co ho 24. prosince jako že odvolají do služby a on nechá kluka, na kterého je údajně fixovaný, na Štědrý den bez tatínka, zůstal mi doma pro obveselení můj depresivní otec a basa Plzní, takže cílem letošních Vánoc bylo hlavně je přežít. Což se mi s 1,8 promile (dala jsem tátovi alkohol tester) podařilo. Ovšem nechápu, jak jsem mohla mít 1,8 promile ze tří desítek, muselo to být tou společností, když jsem se Sockou, tak jsem z toho vždycky našrot, i když piju nealko. Asi to bylo tím, že jsem celý den skoro nic nejedla, chtěla jsem totiž vidět prasátko, které jsem po návratu z hospody v zrcadle taky viděla.

Po večeři mě zas tam nahoře někdo miloval, protože jsem od desíti chtěla jít do kina na každoroční Život Briana a chtěla jsem vytáhnout i otce. Prozřetelnost naštěstí zařídila, že byl znaven po K10 (Kozel 10°), protože den na to matka nadšeně vyprávěla, jak byli na Štědrý večer po večeři v kině na Životě Briana a jaká to byla sranda. Byla by ještě větší, kdybychom se tam potkali.

Ačkoliv jak otec poznamenal, minulý rok nás u stolu sedělo šest, letos jsme tam byli dva, večeře stejně byla dobrá. A teď se dostáváme k hlavnímu bodu. Večeře byla dobrá především proto, že po více než dvaceti letech (prostě od tý doby, co mám zuby a jím bramborový salát) úpěnlivých proseb, protestů i vyhrůžek jsem konečně docílila toho, že jsme do bramborového salátu nedali celer. Celer. Zelenina, důvod jejíž existence mi zůstává zcela skryt. Proč? Proč proboha někdo vypěstoval celer?! Na co?! A za co?! Cílem pro příští Vánoce je dostat z bramborového salátu petržel a dostat do něj hrášek.

Situace taky slouží k ověřování pravdivosti některých klišé. Třeba že kamarádi jsou ti, co se objeví, když je nám na hovno. Já vím, že táta o spoustu kamarádů a známých přišel kvůli matce, protože málokdo z nich ji v posledních letech snesl, ale stejně mě lhostejnost některých z nich zarazila. I když možná soudím nespravedlivě, protože nemám všechny informace a navíc táta je spíš ten typ, co bude v hospodě sedět a koukat a nic jim neřekne. Naopak mě zase překvapili (hele, skoro jsem měla chuť napsat "vrátili víru v existenci lidského dobra":D, to byste tady asi nerozdejchali, co?) lidé, u kterých bych fakt nečekala, že se ozvou. Jak jsem byla celou dobu relativně v pohodě, tak jsem pak myslela, že jestli u nás s cukrovím zazvoní ještě někdo, tak se rozbrečim. Sousedka/recepční na penzionu/mámina asi bývalá kamaráda nám přinesla dvě porce kapra, kolega z cateringu cukroví a mámina asi taky bývalá kamaráda nám nabídla rybí polívku. Já jsem říkala, že kdybychom ještě chvíli počkali, dostanem i ten salát:o)

A 4. ledna mám souborku z americký literatury a dva dny jsem strávila pro změmu psaním eseje na American Studies. No a jestli tu americkou nedám (navíc v tomhle případě se mi o zkoušejícím zatím nezdál ani žádnej sen, abych mohla doufat, že mi nabídne, že když se s ním vyspím, dá mi trojku), tak si úmysl státnicovat zase asi odložím z února na červen.

Takže do novýho roku všechno nej a hlavně co nejmíň celeru!

31 komentářů:



  1. Vy dáváte do brsalátu petržel a nedáváte hrášek? Jak s tím můžete žít?
    Celer patří do polívky. Na chvíli, jen, teda. Do rybí. Do toho hrnce, jak se vařej hlavy. Když se uvařej, celer se vyhodí. Ne? To jen někdo ho pasíruje nebo krájí na kostičky a přidává do polívky, aby ho někdo jinej mohl nenápadně najít ve své porci...

    OdpovědětVymazat


  2. Asi že se u nás jí jenom jednou za rok, tak to nějak zvládáme;o)

    Já teda rybí polívku nejím s celerem ani bez, ale co si pamatuju, tak se tam snad ani nedával.

    A když už musí být ve vývaru třeba, tak ať je co největší, aby se dobře vybíral!

    OdpovědětVymazat


  3. blahopřeji k vítězství! já ještě nad celerem nezvítězila, takže brsalát nejím.

    OdpovědětVymazat


  4. Ne, přece, když se dělá rybí polívka, tak ve dvou hrncích, ne? Večer před tím. V tom jednom vnitřnosti a koření ňáký a cibule a mrkev a petržel a v tom druhým hlavy rybí a petržel a cibule a celer. No a večer se to strčí na mráz, ráno se to vezme dolů, sloupne se tuk, vyhodí se zelenina a zbytek se nakrájí. Takže celer je ideálně jeden nebo dvou kusý, aby mohl dobře ven.
    Ještě se mi podařilo vyhodit z brsalátu mrkev. Já ji jím, ale musí být syrová; jak je tepelně upravená nebo sterilovaná nebo cokoliv, tak je pěkně hnusná.

    OdpovědětVymazat


  5. hele, kdyz jsem byla ja z te rozvracene rodiny, nedostala jsem od nikoho ani drobek!(ne, ze bych o nej stala, ale s flaskou zatukat mohli :)))

    celeru zmar a vez, ze liche roky jsou stastnejsi - fakt, sugeruju si to uz od ledna ;D

    OdpovědětVymazat


  6. Do salátu se celer nedává, fuj! Jen majonéza a cibule a kyselé okurky a mrkev (papriku tam mamka nedává speciálně kvůli mně už léta).

    OdpovědětVymazat


  7. pašerák, Ness: No, kdybychom ze salátu měli vyřadit všechno, co mi tak úplně nechutná, tak tam zbydou brambory a hrášek:o)

    Ness: Papriku? Papriku?! No tak to je vrchol!

    Fabienne: Tos tu rodinu měla taky rozvrátit před Vánoci:D

    OdpovědětVymazat


  8. Jé, tak já jsem očividně jediná milovnice celeru široko daleko...bulvovej, řapíkatej, sterilovanej. Remuláda, celerové chipsy, mňam! Nejezte, neubude :)

    OdpovědětVymazat
  9. lední brtník31. 12. 2010 20:12:00

    brsalát

    ta rybí polívka byla pomsta, to nikdo normální nejí.
    celer nutně být nemusí, už proto že se nedá vyndat ven. cpe se třeba do polívek, ale i z těch se po uvaření vyhodí, protože v kuse je nepoživatelný.
    petržel? do salátu? to je nějaký kubismus nebo co?

    OdpovědětVymazat


  10. Celer naprosto chápu. A můj syn je přesvědčený, že mu usiluje o život kdokoli, kdo kamkoli do jídla přidá byť jen mikroskopickou částečku petržele...

    A brsalát bez hrášku je absolutní děs! (dělá ho tak tchyně)

    OdpovědětVymazat


  11. Hm, předchozí příspěvek neměl být anonym - to jen skleróza :-)

    OdpovědětVymazat


  12. Do brsalátu patří hrášek, kyselá vokurka, zelený fazolky, jabka a samozřejmě brambory. Cibule a mrkev je zhůvěřilost!

    OdpovědětVymazat


  13. Víš, jak se cítím provinile, když u takového příspěvku brečím smíchy?
    Lepší nový rok!

    OdpovědětVymazat


  14. nominku, pro vás se synem by byla radost dělat bramborový salát!;o)

    pašeráku, fazolky? To jsem taky v životě neslyšela, ale na rozdíl od papriky je mám ráda, tak ty bych tam snesla, i když by to bylo divný.

    Danae, a co váš salát?;o)

    Jinak ještě někdo nepřišel s tím, že do salátu cpe maso...

    OdpovědětVymazat


  15. jop, sal�m se d�v� u n�s, tfujtajksl...proto mam svoji vlastni misticku salatu upraveneho podle meho mlsneho jazycku :)

    OdpovědětVymazat


  16. Kopřivo, brsalát můžu nabídnout k ochutnání, i když už je tak... ehm, životem protřelý, že se hádá a odmítá opustit lednici. Nevím proč nám ho vždycky zbudou dvě smutné lžíce, které nakonec splachujeme do záchoda...
    Jsou to ty sterilované fazolky, nadrobno nasekané. BTW pojivo děláme z bílého jogurtu, majonézy a lžičky worčesterské omáčky.
    Brsalát s paprikou tady v okolí nedělá nikdo. To už spíš s celerem ;) Jinak jsem zapřisáhlý masožravec, ale do brsalátu přece maso nepatří. Salám, točeňák... to by ho akorát zkazilo.

    OdpovědětVymazat


  17. Čekala jsem jakýkoliv vývoj blogu, ale že se mi z toho stane receptář...:o)

    Pašeráku, vy nedáváte hořčici?

    OdpovědětVymazat


  18. My teda nedáváme salám, zato tam dáváme vařená vejce...
    A celer je hnus, ten bysme tam nedali nikdy. A asi poslední dva roky do něj dáváme i sterilovanou kukuřici a chutná to moc dobře. Ale jestli to nebude tím, že já tu kukuřici můžu v čemkoli:o)

    OdpovědětVymazat


  19. Vejce se snad dávají všude, ne? Sakra, já tu normálně přicházím o životní jistoty:o)

    OdpovědětVymazat


  20. Nedáváme vajec ni hořčice.
    Pro mě je objevem, že někdo zase nedává jablka nebo fazolky...

    OdpovědětVymazat


  21. Kopřivo, jak vidíš, tak nedávají:o) Já si nebyla jistá, tak jsem to pro jistotu napsala.
    A jabka ani fazolky teda fakt nedáváme. Abych řekla pravdu, přijde mi vyloženě divné tam strkat zrovna jabka:o) To už bych pochopila i ten celer.

    OdpovědětVymazat


  22. Veve, to musí být taková nepříliš šťavnatá lehce nasládlá jablka, ne ta nakyslá nebo přeslazená. Ono se to spojí s tou okurkou a worcesterskou omáčkou a udělá to takovou zajímavou chuť.

    OdpovědětVymazat


  23. Taky bez vajíček bych salát nebrala:o)

    Je fakt, že o těch jabkách jsem slyšela, ale o fazolkách nebo kukuřici nikdy.

    OdpovědětVymazat


  24. Hm, asi budu označen za potencionálního klienta léčebny, ale já mám celer rád. Máme ho doma ve formě moštu (teda je to část moštu, asi 90% jsou jablka), jíme ho v polívce, máme ho rádi smaženej jako řízek, celerová nať do salátu nemá chybu.

    OdpovědětVymazat


  25. Ani vejce, ani hrášek, fazolk, o kukuřici nemluvě, salám fuj, paprika vopruz - zato čerstvá jemně stouhaná mrkvička, celer a petržel, kyselá okurečka a cibulka jemně sekaná! Jak to tam někdo může ládovat vařené kostkované nebo sterilované???? A do rybí polívky dtto - na sirčičky nakrájená kořenová zelenina v množství větším než malém se vkládá do vyčištěného a zajíškovaného rybího vývaru. Hlavně kořenová petržel a CELER, mrkve jen maličko. Žádná cibule! Tuhle hustou polívku milujou i moje děti. Sakryš, dostala jsem na ni chuť :-(
    Kopřivo, držím ti palce, abys nad zkouškami zvítězila a vůbec - aby tenhle rok byl lepší než předchozí.

    OdpovědětVymazat


  26. Rybí polévku mám ráda a tenhle rok jsem si ji doslova vydupala (Vánoce bez rybí polévky?!). A se sálatem se téměř dokonale shoduju s Vivien - hrášek? Fazolky? Vejce?!

    OdpovědětVymazat
  27. Laura, ta z Palerma4. 1. 2011 20:39:00



    Koukám, že u vás doma to nabralo grády. Vyřiď prosím dvému depresivnímu otci, že mu upřímně gratuluju a že doufám, že jednou pochopí, že právě vyhrál sportku ;). A že vám fakt závidím, protože dostat mý rodiče od sebe je nejspíš jediná šance, jak zachránit mýmu otci život. Smrt magorům.

    OdpovědětVymazat


  28. Vivien, celer? Celer??? A do salátu taky?
    Mno jo, když mám tu zkušenost, že co uvaříš, to sním...
    ... ale CELER? Blééé...
    Ale někdy by se měl udělat sraz se vzorky brsalátu. Ochutnám cokoliv, jen mě to nenuťte dojídat...

    OdpovědětVymazat


  29. Tak a v Koutku (viz odkaz) je hlasovátko. V Anketách ;)

    OdpovědětVymazat
  30. brsalátový mejdan!

    Jasně, jsem pro!

    OdpovědětVymazat


  31. Prej je dobrej na potenci...

    OdpovědětVymazat