neděle 14. dubna 2013

Gringa?



Ještě ve Veracruzu jsem si do deníku udělala takovou super politicky korektní poznámku: Mexičani mi jako lidi moc nesedí. Dokonce jsem v tu dobu byla ještě natolik optimistická, že jsem dodala: S recepčními, taxikáři, číšníky a celkově s lidmi, kterým platím, se ještě dá vyjít…

neděle 7. dubna 2013

Sociální deprivace ve Veracruzu

Zajímalo by mě, jestli se Hernán Cortés cítil stejně, když tam v roce 1519 dorazil. A to už se tady přitom dneska upustili od lidských obětí. Asi teda (v Creepy Village jsem přece jenom jisté pochybnosti měla).

sobota 6. dubna 2013

Veracruz


Když jsme se s Jelenou v Pueble rozdělily a dorazila jsem do upršenýho a špinavýho Veracruzu, začínal na mě jít cestovní splín. Splín byl notně podpořen i zcela neobvyklým faktem a to tím, že se ukázalo, že jsem měla pravdu a že mě to netěšilo (ten neobvyklý fakt je ta druhá část prohlášení).

středa 3. dubna 2013

Vykoupení z Creepy Village



Nenechaly jsme se s Jelenou sice přemluvit k pokračování v účasti v reality show (konec konců, ani nám neřekli, co můžeme vyhrát, když vydržíme do konce – ale dle čistoty záchodů a přísunu teplé vody bych řekla, že tak maximálně filcky), ale nechaly jsme se přemluvit, že se alespoň rozloučíme s organizátorem, se kterým jsme se setkali v Mexico City a který byl vedle Ježíše jediný, kdo mluvil anglicky a kdo vypadal, že zvládne zařídit něco víc než najít někde ve vesnici pani, co nám ohřeje tortillu s chilli, a vysvětlíme mu, s čím jsme měly problém. Což mi přišlo fér.

úterý 2. dubna 2013

No Jesus can save us



Po Jazminině monologu postupně všichni opustili náš kulatý stůl. Zůstala jsem u stolu sedět sama a měla jsem jasno.

neděle 31. března 2013

Čekání na Godota. A dona Franciska. A Ježíše.



Na několik příštích dní jsem poslední dobrý dojem z Mexika získala v autobuse, který mě odvezl na sociologický experiment, který byl po celou dobu nepochybně snímán skrytými kamerami.

sobota 30. března 2013

G, EG, M, CH, ECH



Dvanáct hodin v letadle se mi podařilo prospat. Ani jsem neměla možnost prozkoumat, jak chutná instantní bramborová kaše na dálkových letech a využít toho, že na krátkých letech Iberia sice už nedává zdarma ani vodu, ale na dálkových můžete konzumovat skoro jak chcete, protože se mi celou dobu chtělo zvracet. Zas jsem ale třeba moha prozkoumat, co vydrží ty blicí pytlíky, protože na záchodech byla pořád fronta. Možná ale taky proto, že přes smsky mě KDOSI donutil koupit si na Ruzyni aspirin na ředění krve, který jsem si vzala na prázdný žaludek (a přitom se málem udávila na záchodě - proboha, ony ještě existují nepotahované tablety?!) Když jsem z okýnka uviděla svítící Mexico City, usoudila jsem, že místo aspirinu jsem si měla vzít lexaurin.

pátek 29. března 2013

Objevujeme Ameriku


Začátek cesty do Mexika výstižně popisuje zápis v deníku vytvořený kdesi nad Švýcarskem (nad kterým byla zácpa, takže letadlo mělo zpoždění) v letadle společnosti Iberia, která už cestujícím nedává zdarma ani vodu:

Když je dneska pátek 13., ale Španělé mají smolný den úterý 13., a letadlo je plné Španělů, znamená to, že když spadneme, tak jako jediná Češka tady umřu?