neděle 31. března 2013

Čekání na Godota. A dona Franciska. A Ježíše.



Na několik příštích dní jsem poslední dobrý dojem z Mexika získala v autobuse, který mě odvezl na sociologický experiment, který byl po celou dobu nepochybně snímán skrytými kamerami.

sobota 30. března 2013

G, EG, M, CH, ECH



Dvanáct hodin v letadle se mi podařilo prospat. Ani jsem neměla možnost prozkoumat, jak chutná instantní bramborová kaše na dálkových letech a využít toho, že na krátkých letech Iberia sice už nedává zdarma ani vodu, ale na dálkových můžete konzumovat skoro jak chcete, protože se mi celou dobu chtělo zvracet. Zas jsem ale třeba moha prozkoumat, co vydrží ty blicí pytlíky, protože na záchodech byla pořád fronta. Možná ale taky proto, že přes smsky mě KDOSI donutil koupit si na Ruzyni aspirin na ředění krve, který jsem si vzala na prázdný žaludek (a přitom se málem udávila na záchodě - proboha, ony ještě existují nepotahované tablety?!) Když jsem z okýnka uviděla svítící Mexico City, usoudila jsem, že místo aspirinu jsem si měla vzít lexaurin.

pátek 29. března 2013

Objevujeme Ameriku


Začátek cesty do Mexika výstižně popisuje zápis v deníku vytvořený kdesi nad Švýcarskem (nad kterým byla zácpa, takže letadlo mělo zpoždění) v letadle společnosti Iberia, která už cestujícím nedává zdarma ani vodu:

Když je dneska pátek 13., ale Španělé mají smolný den úterý 13., a letadlo je plné Španělů, znamená to, že když spadneme, tak jako jediná Češka tady umřu?