středa 20. ledna 2016

Like me if you can


(And as much as you can)


Před lety, v éře bloguje.cz, jsem napsala adminovi, aby smazal Alienův kokon (asi vše, co z něj dnes zbývá). Stydím se za to dodnes. Alien byl sice bezpochyby debil, nicméně měl právo se jako debil projevovat. Než nás alien všechny zablokoval, užili jsme si na jeho blogu dost srandy. A s ním pak na našich, kdy s námi odmítal „ztrácet čas“, takže nás obvykle odbyl komentářem „Nečtu“, po kterém následovala analýza toho, co jsme napsali, průměrně o rozsahu pěti normostran. Chvíli to byla zábava, ale pak to začalo být poněkud monotematické, a já se šla věnovat něčemu jinému. 

Za zlaté blogové éry jsme napsali kontroverzní spot a čekali jsme, jak nás někdo v komentářích přijde utřít. Nebo jsme čekali na kontroverzní spoty našich vytipovaných bloggerů, abychom je mohli jít utřít. A říkali jsme tomu diskuze. Dneska se tomu říká flame nebo trolling.

Po blogové éře přišla éra facebooku a dalších sociálních sítí, z nichž používám jenom ten facebook. Místo diskuzí se teď lajkuje. Protože to tlačítko „dislike“ pořád ještě není. 

Kdo měl blog, tak si v diskuzích pod články musel umět obhájit svůj názor, argumentovat a uznat, když se spletl.  Na facebooku člověk musí umět lajkovat nebo radši mlčet. Pokud si někdo nezamknul blog nebo neměl moderovanou diskuzi, musel počítat s tím, že mu tam vleze nějaká kritika.

Pozoruju, jak se lidi, mezi které patří i mí vysokoškolsky vzdělaní spolužáci, zavírají do sociální bubliny, ve které se vzájemně lajkují. Obklopují se lidmi se stejnými názory a stejným smýšlením, od kterých nehrozí protiargumenty, na které by – ó hrůzo – museli hledat odpověď. Takoví se totiž eliminují buď rovnou vyhozením z přátel („Dělám čistku: pokud jste v poslední době sdíleli článek proti imigraci, nedivte se, že vám v následujících hodinách zmizím se zdi.“*) nebo se preventivně požádají, aby raději nekomentovali, pokud mají odlišný názor („Hateful comments will be deleted“ u článku o údajné homofobii v Británii). Posunula se i definice toho, co je to vlastně nenávistný, netolerantní nebo nevhodný komentář. Zatímco dřív se mazaly komentáře obsahující vulgarismy nebo výkřiky do tmy, jejichž účelem bylo pouze urazit oponenta, dneska definice zahrnuje vlastně cokoliv, co přesahuje názorovou škálu toho, který má práva na mazání komentářů.
Když pod článek o adopci dětí homosexuály napíšu, že souhlasím, že je lepší mít dva tatínky než být v děcáku, ale že si myslím, že ještě lepší je mít maminku a tatínka, tak jsem netolerantní homofob a s tímhle zkostnatělým myšlením se nemůžeme divit, že je naše společnost tam, kde je. Když pod článek o uprchlické krizi napíšu, že si myslím, že sociální politika Německa není správná, jsem netolerantní xenofob a měli by mě zavřít do stejné cely s Konvičkou.  

Na facebooku to vypadá, že každý má na všechno názor. Když se však se stejnými lidmi setkáte osobně, konverzace se pohybuje například v bezpečných vodách sexu, kde je ještě povolena názorová různorodost, i když i v tomto případě možná brzy dojde k tomu, že kdo to aspoň jednou nezkusil s osobou stejného pohlaví, je homofob („A jak můžeš vědět, že nejseš lesba, když jsi to nikdy nezkusila?“).
Podezírám z toho dva důvody. Zaprvé: Ani je nenapadne, že by se v jejich okolí mohl nacházet někdo s jiným názorem. Na facebooku to tak přece je, akorát nikdo ještě nevymyslel efektivní způsob, jak u piva nasdílet článek a pak si ho vzájemně olajkovat. Zadruhé: Vědí, že by se v jejich okolí mohl nacházet někdo s jiným názorem, jenže nikdo ještě nevymyslel efektivní způsob, jak u piva smazat jejich komentáře nebo jim předem oznámit, že pokud nesouhlasí, nemají se diskuze účastnit.

Jak už jsem zmínila, z větší části tvoří mé přátele na facebooku okruh bývalých spolužáků. Bývalých studentů nebo doktorandů humanitních oborů. Kdo jiný než oni by měl být otevřený diskuzi, mít připravené argumenty a hodně blbé názory umět setřít humorem? Ne. Veřejně se pochlubí, kolikrát nahlásili stránku IvČRN, a jak se konečně dobrá věc podařila.

Někde jsem četla, že údajně až 75% statusů na facebooku je ve skutečnosti určeno pouze jedné osobě. V ten slavný den, kdy Konvičku vyhostili z facebooku, jsem vybrala článek vymezující se proti, se kterým jsem souhlasila, a nasdílela ho. Čekala jsem, kdo z těch facebookových sdílečů dobra** se ozve jako první, minimálně proto, aby se mě zeptal, jestli snad sympatizuju s IvČRN. Článek okomentovali dva lidé, kteří víceméně sdílí na facebooku jenom kočky (jako já). Jeden z nich s omluvou, že nechce vyvolávat flame. Jejich komentáře byly olajkovány několika mými bývalými spolužáky a doktorandy humanitních oborů. Sdílený článek byl olajkován těmi, co šíří zprávy o tom, jak v Německu uprchlíci rituálně obětovali křesťanské novorozeně.

Tak mi to ale hlavně lajkněte, ok?

*na základě skutečné události
**dle mé definice ti, co jsou schopni s nadšením odkazovat ně něco takového. Mnoho z nich, pokud lajkne fotoalbum dobrovolníků, co odjeli pomáhat do uprchlických táborů na Balkán, má povznášející pocit srovnatelný s lidmi, co tam skutečně byli.
  

85 komentářů:

  1. Tak jsem ti to lajkla i nasdílela, teda jestli to říkám správně a jestli nevadí, že mám fb profil určený fakticky jen jedné osobě. :-))

    Zlatá éra blogová... panebože, jak mně se stýská...
    Hodně ztrát servrů na netu už jsem zažila, ale bloguje mě bolelo a bolí asi nejvíc.

    A pod ten článek, co tu máš, se podepisuju všemi svými profily, co mám na netu já...

    OdpovědětVymazat
  2. Jo. Čas na bloguje byl pro mě docela zvláštní a nezapomenutelný kousek života.

    Na FB diskutovat nelze. Postupně jsem svoje reakce na něco, k čemu jsem snad někdy pocítila potřebu něco sdělit, omezila na pouhé mlčení... Na jiný názor není nikdo zvědavý a lajky vládnou světem.

    A tak spíš než prostorem ke sdílení či diskutování se pro mě FB stal zdrojem různých mainstreamových i nemainstreamových informací z celýho světa. A oprášila jsem si docela slušně díky tomu i ruštinu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jooo Alien... kde je klukovi ušatýmu asi tak konec... :-D

    FB komunikaci se snažim nebrat moc vážně - ona je svym způsobem hrozně zákeřná.

    OdpovědětVymazat
  4. Facebook jsem si založila jen kvůli práci a chodím na něj tak dvakrát do měsíce. Ještě jsem nenapsala ani jeden status a za ty dva roky jsem nasbírala 11 přátel. Čekám, kdy si začnu připadat fakt asociálně, trapně a beznadějně out, ale zatím to nenastalo.
    A myslím, že z Alienova kokona se v éře Facebooku právě začalo líhnout...

    OdpovědětVymazat
  5. Facebook čili Atlas hub jsem si nezaložila nikdy a jsem pevně rozhodnutá to nikdy neudělat. Stránka IVČRN byla jediná, kterou jsem navštěvovala. Skutečnost, že příspěvky může vkládat jen registrovaný uživatel, mi ušetřila spoustu času a nervů, když jsem se tímto dobrovolně připravila o možnost vyjádření vlastního názoru, na který by třeba, nedejbože, někdo reagoval. Když už mám nutkavou potřebu k něčemu se vyslovit, vlepím to na svůj blog, a protože ho nikdo nečte, nemusím se vypořádávat s drzými komentáři
    Ano, Alienův kokon je nezapomenutelnou součástí mojí internetové blogohistorie, ať odpočívá v pokoji. A co Kokot???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On je ještě rozdíl v tom rozhodnout se svůj názor nevyjádřit nebo názor vůbec nemít, a v té potřebě všem ukázat, co si myslíš, ale už nebýt schopný akceptovat, že někdo ti ukáže, že si myslí něco jiného.

      Vymazat
  6. rulisa: Mně paradoxně zrušení bloguje pomohlo, protože přišlo v době, kdy jsem zjistila, že můj blog je mezi lidmi, se kterými se znám osobně, ještě profláknutější, než jsem věděla. Zrušením serveru tak už blog existuje jenom jako záloha v mém počítači snad. Ale nic z alternativ, které se nabízely, bloguje.cz stejně nenahradí - s tou hlavní stránkou, výběrem... A kolik mi zmizelo bloggerů. Měl se tenkrát udělat seznam, kdo se kam přestěhoval.

    mischka: Jo, myslím, že můj blog byl v první stovce, takhle dobře jsem se pak už nikdy v ničem neumístila:D
    Já FB vůbec nezatracuju, pravidelně se díky němu proklikávám tam, kde by mě v životě nenapadlo. Například do Skupiny odporu proti zdrobnělinám:p

    galahad, Valpecula: Hele, ale pamatuje si, co znamenalo zmínit alienovo jméno na blogu, že jo? Viděli jste ten horor Candyman? Jak kdy třikrát vyslovíte Candymanovo jméno před zrcadlem...

    psice: Kvůli práci? Kvůli práci si lidi většinou facebook mažou:o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pamatuju - člověk pak užil spoustu srandy ;-)
      Candymana znám ale jen od Aguilery...

      Vymazat
    2. seznam, kam se kdo přestěhoval, je u Modony na blogu. Je tam na něj odkaz v pravém sloupci u odkazů na jednotlivé blogy, mám dojem.

      Vymazat
    3. To ale zdaleka není kompletní seznam. Jsou to jen lidi, který posbírala, že k nim chodila, nebo se jí přihlásili, protože o ní věděli, že to sbírá.

      Podobnej seznam má i Janika.

      Vymazat
  7. Žena:

    O ten seznam, se pokoušelo několik lidí, ale jen na svou pěst a většinou tyhle seznamy zapadly současně s přestěhovanými autory seznamů samotnými.
    Měl ho tenkrát vygenerovat Dent z těch aktivovaných přesměrování, ale asi toho měl i tak nad hlavu.

    Já si iluze o profláknutosti svýho blogu nedělala a vzhledem k tomu, že nick ani název blogu jsem pak ani na novým sajtu neměnila (i na bloguje jsem s tím názvem už přišla z blog.cz), tak kdo chtěl, měl mě zas. Včetně některých členů rodiny, bývalé, ehm...

    Nicméně ta titulka, to společenství, ta navzájem se sledující a slepující komunita, to nejde nahradit ničím. V éře "sociálních" sítí a lajků dvojnásob.

    Jo, lidi už dneska fungují jinak a trosky původních blogerů jsou jak osamocené ostrůvky staromilců jezdících v kloboucích na vysokým kole mezi prázdninovou záplavou cyklistů v obtažených duhových oblečcích.

    A když vidím nominované a vítězky v soutěži "blogerka roku" a dívám se na ty jejich "módní" blogy seskládané z pojednání šminkách, hadříkách a "in" sereptičkách do bytu, dělá se mi tak divně kolem žaludku, i srdce, říkám si, kdo z nich, z těch blogerek i těch organizátorů, vůbec ví... má ponětí...

    A přemýšlím, jestli kdybych tehdy já věděla, tušila, jestli bych měla šanci zachytit, zadržet z toho víc... Neměla.
    Jen odrazy, odlesky. Skutečnou podstatu věcí nemáme šanci udržet. Ani jen pro sebe.

    Stýská se mi. Jako fakt.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezky tu pláčeme nad zašlou slávou, ale to přirovnání je trefné.

      Jo, lidi dneska fungují jinak. Nová doba zkracování. Blogy nahradily statusy na FB a twitter. Říkali mi, ať si založím twitter. Ale vyjádřit se ve stu nebo kolika slovech? Já?
      Ono nejde jenom o to, že ubývá bloggerů, ale ubývá i lidí, co jsou schopní něco tak dlouhého jako příspěvek na blogu dočíst. V novinách si spousta lidí přečte jenom titulek. Mladý člověk prý dneska udrží pozornost maximálně dvacet minut (kolik mají populární videa na youtube?). Na vysokých školách se studentům filologie (!) dávají číst co nejkratší romány, aby je zvládli dočíst.

      O módních blozích jsem měla jeden čas rozepsaný příspěvek:o) Ale vzpomněla jsem si, když se začaly rozjíždět na blogy na idnes.cz. Přečetla jsem si pár prvních, srovnala s bloguje.cz a nechápala, jak to může mít tolik komentářů, když ti lidi skoro neumí psát:o)

      Vymazat
    2. Souhlasím. Se vším v tomhle komentu. :-)

      Vymazat
  8. Řekla bych, že zrušení Bloguje mělo i pozitiva.
    Jistě, byl to svým způsobem jedinečný internetový prostor, ale na druhou stranu to zrušení přineslo nové možnosti. Bylo to tam dost uzavřené a zacyklené, s přesunem blogu jsme se posunuli. Kdo chtěl dál psát, píše, kdo si to chce přečíst, najde si to. Přišli (do diskusí) noví lidé, nezatížení tou komunitní provázaností. Oprostili jsme se od vzájemných animozit, ale i od vzájemných náklonností, od "povinných" komentářů... je to jiné, ale není to nutně horší.
    Blogy jako forma se skutečně asi přežily, ale já nejsem na Facebooku a ani nikde jinde, píšu jen na blog a dost výjimečně někam nějaký komentář. A pořád mi to tak vyhovuje.
    Asi záleží na tom, proč kdo píše. Komu šlo o setkávání se známými v rámci komunity, tak přišel o hodně. Já píšu z jiných důvodů, proto to možná tak úkorně neprožívám.

    Jiná věc jsou ty zmiňované bubliny. Donutilo mne to k přemýšlení, zda si nějakou vytvářím. Nedělám cenzuru a oponentní názory mám ráda, ale na druhou stranu jsem věkem došla k tomu, že opravdu není nutné diskutovat o všem s každým.
    Je to zajímavé, charakter diskusních potíží, se kterými se potýkám čas od času (ne moc) na Blogspotu, je jiný než byl na Bloguje. Oboje mělo svoje problémy. Přičemž teď je jich méně.

    Ale teď se usmívám, když si vybavím ty nevraživosti. Kolikrát tam padlo "končím s komentováním tady"... nikdy to nebyla pravda:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám asi tři hlavní důvody, proč píšu: protože zapomínám, protože mě psát baví a protože to někdo čte. Takže v tomhle směru mi to komunitní provázání z bloguje chybí, na druhou stranu si ale nemyslím, že by tak úplně platilo, že nagativa té komunitní pospolitosti neexistují i na blogspotu - pokud to chápu správně, myslíš těmi možnostmi příchod nových lidí, kteří by jinak do "komunity" nepronikli. Ale i tady se u každého blogu časem vytvoří určité jádro - sama některé blogy čtu, ale nekomentuju, protože mi je jasné, že mezi komentujícími budu někde na okraji, tak se mi prostě nechce.

      Není nutné diskutovat o všem a s každým, ale v takovém případě by se k té diskuzi neměl dávat ani podnět.

      Vymazat
    2. Nejde jen o příchod nových lidí, ale právě o to určité rozvolnění vztahů.
      V takové komunitě, jako bylo Bloguje, se časem vytvoří vazby, někdy dost pevné nebo složité. Nejsem si jistá, že mi to tak úplně vyhovovalo...

      Ad podnět k diskusi: souhlasím, článek na kontroverzní téma s otevřenými komentáři je bezesporu podnětem k diskusi. Ale ani pak nemá autor povinnost diskutovat o všem a s každým.

      Ale díky za zamyšlení, dala jsem odkaz i k sobě, snad to nevadí.

      Vymazat
    3. Opět souhlasím naprosto a do puntíku s Ženou.

      Jen ještě navíc:
      Nemám jen tenhle blog a nespravuju jen svoje stránky a nikdo mi nenamluví, že pokud nelítáte po jinýh blogách a nekomenutujete pod svým blogovým nikem jnde, že k vám na blogspotu někdo přijde jen tak číst. Pokud vás už nemá ve čtečce nebo pokud na sebe neupozorníte aktivitou přímo u něj, tak po vás pes neštěkne.

      A to jaksi opravdu už nemám čas ani síly zajišťovat.

      Na bloguje stačilo napsat a publikovat. Z přehledu či výběru lidi přišli. A pak, když jste dobře psali, zaujali, už si vás do odkazů dali a dál vás "šířili".

      Na blogspotu jste bez sebepropagace mrtvý zrnko písku na Sahaře.



      Vymazat
    4. Jenomže ne pro každého je čtenost metou.
      Jistě, je příjemné, když si článek někdo přečte a třeba mu stojí za to přidat chytrý komentář.
      Ale jsou i jiná hlediska, ochrana soukromí, třeba.

      Vymazat
    5. Jinak Christabel, internet je virtuální prostor, sílu a složitost vztahů na něm si můžeš a musíš regulovat ty sama.
      Stejně tak, jak jsem si některý lidi z něj, přímo z bloguje, pustilo i do reálu, taky jem jiný vcelku nemilosrdně odfiltrovala. Bez lítosti a falešných ohledů.

      Nikdo na netu mi nic nedluží a nikomu nedlužím nic já. Abych něco musela.

      V tom problém nevidím.

      Vymazat
    6. Chrfistabel 21:15
      Když chceš chránit soukromí, nepiš na net vůbec nic. Jinou možnost záruky nemáš.

      Vymazat
    7. Omlouvám se za hafo překlepů, chrní mi na klíně kočka a blbě se přes ni šteluju na klávesnici.

      Vymazat
    8. V tomhle musím souhlasit s rulisou. Navíc jako někdo, kdo má s otázkou anonymity na internetu bohaté zkušenosti;o)
      Na blogspotu nemá blogger soukromí bezpečnější o nic víc než měl na bloguje. A přesně jak říká rulisa - chce-li si někdo ve virtuální realitě ochránit soukromí, nechť vyrve modem ze zdi.

      Vymazat
    9. Rulisa: přesně. Když jsem na blogspot přešla a zjistila jsem, že tu neexistuje nic, co by se jen vzdáleně podobalo titulní stránce bloguje, byla to těžká deziluze... Dneska mám naprostou většinu příchozích na blog přes Pinterest, kde se lavinovitě šíří moje fotky šperků. Minimálně polovina (spíš víc) návštěv je ze zahraničí, takže moje česky psané články jsou tak akorát do šuplíku, nebýt několika pravidelných a nepravidelných čtenářů, který spíš tuším než bych o nich doopravdy věděla. Což mi tak trochu bere chuť do psaní něčeho smysluplnějšího, když vím, že to nikdo nebude číst... Bo já ty čtenáře přece jen potřebuju.

      A najít nový smysluplný a zajímavý blog, na který by se mi chtělo vracet, je nadlidskej úkol. A tak mám těch pár, který čtu a jednou za sto let mi k nim sem tam někdo přibude, náhodou nalezen. A mezitím dva další přestanou psát...

      Vymazat
    10. Souhlasím, kdo chce ochranu soukromí, ať neleze na net.
      Ale asi jsem se nevyjádřila úplně přesně. Když si to vybavím, zdá se mi, že na Bloguje to bylo zkrátka příliš osobní. Ono to asi nevadí nebo je to přímo žádoucí, když si někdo píše čistě osobní blog, ale já píšu na obecnější témata, a proto vítám, že teď se vedou (obvykle) věcné diskuse, k tématu článku.

      Nechci, aby to vyznělo špatně, cením si těch vztahů, které se tehdy podařilo navázat, jsem za ně ráda, považuji za pozitivní, že některé zůstaly. Ale mám dojem, jestli si to správně vybavuji, že to mělo tendenci příliš, jaksi nepatřičně, zasahovat do osobního prostoru.
      Vyhovuje mi, že tady to tak není, právě proto, že je mnohem slabší ten komunitní prvek.

      Vymazat
    11. Christabel, to podle mě nesouvisí se strukturou bloguje nebo blogspotu - obsah blogu si přece tvoří autor sám, stejně tak autor sám rozhoduje, jak moc bude nebo nebude osobní.

      Když se nad tím zamyslím, tak mi spíš přijde, že na bloguje sice bylo "snažší" psát si osobní blog (kvůli důvodům, které uvádí rulisa) v tom smyslu, že tam bylo jednodušší navázání osobnějších, byť pořád virtuálních, vztahů než tady, ale co se týče blogu založeného tematicky tak, jako je ten tvůj, tak u něj nevidím důvod, proč by blogspot měl představovat lepší prostředí?

      Vymazat
    12. mischka: To je další věc. Nejenom, že oni nenajdou nás, ale ani mi nenajdeme je.

      Vymazat
    13. Přemýšlím o tom, ale moc mi to nejde, na mne jsou takové úvahy už moc abstraktní (omlouvám se).

      Možná to souvisí s tím, že já vidím těžiště blogu v článcích. Zatímco na komunitním serveru je těžiště často v diskusích.
      Ono to trochu vyplývá už z Tvého úvodního článku - napsali jsme článek, čekali jsme, kdo nás přijde setřít, což se čekat dalo:-) A bylo předvídatelné, kdo jaký postoj zaujme a kdo koho setře.

      Možná bych měla podotknout, že tak trochu nesouhlasím s tím, že si to autor může regulovat. Alespoň mně se to, pokud si dobře vzpomínám, ne vždy dařilo. To je právě to, obecná témata a osobní diskuse nejdou možná dost dobře dohromady. Osobní témata a k nim osobní diskuse jsou OK, věcná témata a k nim věcná diskuse taky, ale jak se to pomíchá...

      Vymazat
    14. Ale ano, to s tebou souhlasím - včetně toho, že se dalo očekávat předem, kdo s čím v diskuzi přijde. Ale občas někdo překvapil. A stejné je to tady, nemyslíš? Nemáš čtenáře, u kterých tušíš, jakou reakci u nich svým článkem vyvoláš?

      Mám trochu problém s tím termínem "komunitní server". Tak bych bloguje nenazvala, i když tady několikrát slovo komunita padlo. Ale blogů tam bylo opravdu hodně a neznal se každý s každým.

      Je pravda, že autor si může regulovat obsah článku, diskuze se pak může vymknout kontrole. Teď jde o to, co je pro tebe osobní diskuze pod článkem s věcným tématem. Názory na věcná témata často vychází z našich osobních zkušeností, od toho se nikdy úplně neodprostíš, takže záleží na definici toho, co už je pro tebe příliš osobní diskuze.

      Vymazat
    15. Christabel 21. 1. 2016 22:32:00

      Regulovat můžeš svůj postoj k tomu, svoje vnímání, svoje vztahy s těmi lidmi. Ti lidi jsou pořád stejní, je na tobě, jak si je pustíš pod kůži. Jen to, že tady jsou roztříštěnější, ne tak homogenní proti tobě osamocené, je možná to, co ti dává pocit, že jsou jiní. Jejich působení na tebe není tak intenzívní.

      Ale pokud to dobře chápu, tak ty si prostě potřebuješ držet odstup, potřebuješ mít pocit, že jsi nad věcí, nad děním...

      U nás, co se netajíme potřebou čtenářstva a psaním pro čtení, je taky těžištěm článek, stejně jako u tebe, ono to bez něj jaksi nejde a je to to hlavní, neb je to naše dílo. Nicméně čtenáři jsou zpětná vazba.

      A je fakt, že třeba u mě to přes emoce jde, protože emocema taky píšu. A netajím se tím, že když píšu a mám dobrou odezvu, dělá mi to dobře.

      Tvoje "věcné" psaní je zas tvůj způsob, jak si dělat dobře. Ale tak, jak to odpovídá tvojí povaze a zaměření, právnické, být ten, kdo ví, a aby ostatní věděli, že on ví, ale přitom aby on mohl zůstat stát jaksi stranou... bezpečně...

      Neber si to prosím osobně, je to prostě jen konstatování odpozorovaného, do jedné v Česku vcelku proslulé právnické rodiny jsem se před pětadvaceti lety vdala, a i když už zas rozvedla, příbuzní holt zůstali. :-)

      Zaplaťbůh, že jsme každej trefenej jinak, aspoň si i ti naši čtenáři mají z čeho vybrat... :-)

      Vymazat
    16. Řekla bych, že Bloguje komunitní server byl. Ačkoliv jsme se tam napříč blogy často dost nesnášeli:-)
      Blogspot takový není, což nevylučuje, že se komunita vytvoří kolem některého blogu.

      Určitě u některých čtenářů odhadnu reakci, ale je to o dost pestřejší než to bylo. Každou chvíli se tam vyskytne někdo, koho vůbec neznám a ani nevím, odkud tam přišel.

      Osobní diskuse pod články s věcným tématem byly na Bloguje u mne dost časté, jestli si to dobře vybavuji. Ale je to už dlouho, možná to zpětně vidím zkresleně. Nedokážu to definovat, ale vím jistě, že zde to je méně osobní.

      Vymazat
    17. Minulý komentář 23:04 byl na Ženu.

      Ruliso,
      ovšem, já si potřebuji držet odstup, je to tak a vždycky to tak bylo. Jenomže na Bloguje to nešlo a tady to jde:-)
      Možná to je nějaký můj nedostatek, že se to dříve nedařilo, to je dost pravděpodobné, ale to se nedá nic dělat.

      Píšu především proto, že mne baví psát, nemám až tak potřebu dávat ostatním najevo, že něco vím, baví mne prostě formulovat myšlenky a odkládat na blog, nakonec velmi často píšu proto, abych formulovala otázky.
      Ostře vnímám hranici mezi virtuálním a osobním světem a nevítám, když virtuální příliš zasahuje do osobního.

      Vymazat
    18. Ale to, jak moc ti virtuální ztasahuje do osobního, je právě jen na tobě.

      Jak tě můžou čtenáři přinutit, aby ses s nimi třeba osobně setkala, pokud sama nechceš?

      Jak tě můžou přinutit, abys nesmazala komentář, který se ti zdá příliš "vyzrazující" něco o tobě?

      Když ono všecko něco stojí, nic není zadarmo...

      Tu cucám červený, tak už možná kecám bludy.

      Vymazat
    19. Jediný riziko vidím v tom, že když se s těma lidma člověk delší dobu "zná", byť virtuálně, je náchylnější nechat se v diskuzi vyprovokovat, aby sám na sebe něco napsal... třeba když chce něčím podepřít svůj názor...

      Jo,to se mi taky stalo už mockrát.
      Tak to buď pak smažu, nebo když to nemůžu smazat, tak to hodím za hlavu.

      Stejnak jsou na netu jen dva druhy psacočtecích zdrojů nepříjemných pocitů - lidi, co nechci, aby mě četli, ale oni to chtějí, a ti si mě stejně najdou, a lidi, co bych si přála, aby mě četli, ale oni o to nestojí, a ti mě stejně číst nebudou. :-)

      Radši přeju dobrou noc. :-)

      Vymazat
    20. Tak se ještě vracím do diskuse:-)

      To, jak moc virtuální zasahuje do osobního - tady na Blogspotu to je na mně. Ale na Bloguje? Sice jsem se snažila to oddělit, ale nebylo to reflektováno s pochopením a stejně se to nedařilo. Kdepak, tam byli za nicky lidé až příliš zřetelní a také se zajímali o to, kdo je za těmi jinými nicky. Ovšem, uznávám, byla to docela zábava, zejména když jsem to tedy vzdala, rezignovala jsem a řekla si, že to asi jinak nejde:-)
      Jenže to zavřeli a ono se ukázalo, že to jinak jde, a přitom není třeba se vzdávat psaní.

      Aby to nevyznělo jinak, než chci, taky se mi tam líbilo a kdyby to nezrušili, zůstala bych. Jenomže nevím, jestli nám to tak nějak nelezlo na mozek, hromadně všem. Vždyť jsme se tam kolikrát chovali jak děti na pískovišti, které se tahají o kyblíček, šlapou si po bábovičkách, sypou po sobě písek a stěžují si, co jim kdo zase provedl. Nebo jako ve školce: s tímhle ka a s tímhle neka a když s tímhle já neka, tak ty taky ne. S jestli s tím ty ka, tak já s tebou neka. Prostě děcka.
      Sice jsem si to uvědomovala a občas to kritizovala, ale taky jsem se toho účastnila. Tady je to dospělejší, a v tomto ohledu dokonce o hodně.

      Vymazat
    21. No, někdy se mi zdá, že jsme chodily každá na jiné bloguje:o)

      S tím, že občas se hodně času a energie věnovalo dětinským sporům, souuhlasím (například ten alien), ale u sebe to příčítám spíš věku než serveru.

      Vymazat
    22. Jako jedna z mála:o)

      No, ta titulka by nebyla tak jednoduchá. Podle mě by se musel vytvořit samostatný blog, který by někdo spravoval, a kam by se daly odkazy na vybrané blogy. Buď staré známé nebo vytipované. Ale někdo by si těch nových blogů musel nejdřív všimnout, neobjevila bys pak žádnou bloggerskou naději náhodou.

      Vymazat
    23. Aliena mezi dětinské spory fakt nepočítám, to už byl extrém. Psala jsem o běžných bloggerech.

      Vymazat
    24. Já si myslím, že brát ho vážně svým způsobem dětinské bylo:o)

      My se takhle zbožňovaly s peťulkou, pokud ti to něco říká, jedna z nejdéle sloužících bloggerek. Nemyslím, že po těch letech jsme k sobě vzájemně cítily nějakou animozitu, ale prostě jsme se s potěšením chodily na blog prudit.

      Vymazat
    25. Tak z tohoto hlediska to možná dětinské bylo, zabývat se jím nemělo smysl.

      Peťulku si příliš nevybavuji. Já jsem tam taky přišla dost pozdě, kdy už to byla zavedená komunita.
      No ale přesně - chodit s potěšením k někomu prudit - to je právě ono. To se mi tady nestane, že bych chodila pro radost k někomu prudit:-)

      Vymazat
    26. No, já to tady nedělám ne proto, že by to nešlo, ale proto, že už na to nemám čas:o)

      Vymazat
    27. Možná to neděláš, protože komunita se vypařila a už by si to nikdo další nepřečetl? Protože to prudění bylo taky divadlo pro další členy komunity, kteří na to čekali, aby se přidali na jednu nebo na druhou stranu.

      Vymazat
    28. jo peťulka, na tu bych zapomněla. Mně stačila ta zdrobnělina, peťulka...
      asi mi stačí málo :)
      Ale i já přičítám víc věcí věku než "systému" bloguje.cz. Věku života a věku na internetu, to taky! Má to vliv.

      Vymazat
  9. Christabel: Vůbec, je to dobrý na statistiku;o)

    rulisa: To je přesně o to. Nestydím se přiznat, že píšu, aby to lidi četli a komentovali. Jinak bych mohla mít blog ve Wordu. A sebepropagace mi nejde, proto jsem taky sekla s podnikáním a nechala se zaměstnat v korporaci:o)

    OdpovědětVymazat
  10. Taky mi bloguje chybí. A ačkoli pořád čtu většinu blogů, které jsem četla na bloguje a jejichž autoři nepřestali psát, tak nekomentuju, protože mám pocit, že když autora blogu znám jen virtuálně, tak můj komentář na jeho blog nepatří. Je to zvláštní, ale na bloguje mi to tak nepřípadné nepřipadalo a občas jsem skutečně něco okomentovala :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ahá, to je zajímavý.
      Já komentuju i u některých lidí, co neznám (občas; pravda je, že se pohybuju skoro pořád mezi těmi, co znám osobně - primárně z bloguje, až pak jsme se potkali naživo).
      Je pravda, že ale míň než dřív. A míň než dřív lezu třeba na blog k lobovi aj.
      Občas mám chuť najít někoho nového, když se mi chce něco číst a nikdo nic nepíše. Tak zkoumám, najdu třeba někoho staronového, ale většinou se buď už nevrátím, nebo moje návštěvy mají tendenci řídnout. Chybí tomu rámec, zastřešení. Ta titulka bloguje, no :(

      Vymazat
    2. Tak já jsem ten případ, co má občas problém okomentovat článek lidem, se kterými se osobně zná už deset let :o)
      Titulka je taky to, co mi chybí nejvíc. Tam se nejlíp nacházely nové tváře (a taky se tam dobře prokrastinovalo ;o)

      Vymazat
    3. Možná, že něco na tom označení komunitní server bude - jsou bloggeři nebo komentátoři, které znám osobně, ale nikdy o nich nepřemýšlím v jejich křestních jménech:o) Vždycky to bude ave, galahad nebo Ness.

      Vymazat
    4. Taky si na té "naší straně" i při osobním setkání říkáme nickama. :-)
      Ani mi to nepřijde, už dávno jsem si zvykla na svoje druhé jméno...

      I syn, co se mnou bydlí, už si zvykl a už se nediví, že je u nás zas někdo s divným jménem. :-))

      Vymazat
  11. Hehe, baby, vy jste se tu ale rozjely. Taky mi chybí titulka. :-(
    Mikin ten z Dřevníku

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mikine, mně chyběj někteří blogeři, co už pár let nic nenapsali ;-)

      Vymazat
    2. Tak tak, s úpadkem bloguje nám poklesla morálka a neplníme plán;o)

      Vymazat
    3. Ehm, já plán plním! A nemůžu za to, že to ostatní flákají:-)

      A titulku by podle mne nebyl až takový problém vytvořit, vždyť by na to stačil jeden blog, kde by na to byla rubrika. Viz např. u Sejra, kde se zobrazuje, kdo co nového napsal.

      Vymazat
    4. Chris:
      Ta titulka z bloguje byla prolinkovaná i ven, na servry informující o nových článcích, chodili odsud i ne-blogeři.

      Je fakt, že mě to s tím jedním blogem, který by "sbíral" všechny česky píšící blogery na blogspotu, taky napadlo. Ale zas by to bylo jen uvnitř těch lidí, co by o tom už věděli, byla by to ještě uzavřenější komunita než na bloguje.

      (A to jsem se dušovala, že už tady strašit nebudu...)

      Vymazat
    5. Kdyby už to existovalo, možná by se to dalo nalinkovat sem:
      http://pravednes.cz/weblog.news

      Já tam jsem - a to z toho důvodu, že po přestěhování mi jeden z komentátorů napsal, že blog otvíral přes stránky pravednes.cz - tam se linkovala titulka Bloguje.cz, jak jsem zjistila. Tak jsem někam napsala, na nějakou adresu a pak jsem se tam taky objevila.

      Ale primární by bylo někde začít, to znamená, aby nějaká "titulka" byla. Jasněže by to po začátku bylo jen pro nás, co o tom víme, ale kdo ví, třeba časem by to začalo fungovat?
      Možná je taky moc široká skupina "všichni česky píšící blogeři na Blogspotu", protože tam padá právě spousta všelijakých módních blogů, mezi kterými by se klasické blogy možná ztratily.

      Vymazat
    6. Jo, to Právě dnes bylo jednou z těch stránek, nma který to vedlo z bloguje ven a odkud mi taky chodili lidi.

      Píšícíma jsem myslela píšící ze sebe a postavený na psaní.

      Tak to zas budu litovat, že jsem z blogspotu utekla. :-))

      Ale jinak technicky by to zas takovej problém být neměl.

      Vymazat
  12. (ještě jsem nečetla komentáře)
    je to náhoda, že píšeš zrovna o tomhle, nebo jsi včera taky četla Kombajnův (kdysi bloguje.cz) blog, co oživil po dlouhé době?
    http://www.kombajn.info/souhrn-zprav-trolove-nejdelsi-prvocislo-prisita-hlava-a-specialni-apple-watch/

    ...a na který nejmenovaný jiný bývalý člověk z bloguje.cz napsal upozornění na FB...?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nééé :-)))sorry, já to zblbla;
      ten Kombajnův článek byl o něčem jiném. Ten článek o blogování byl od Patricka Zandla, ale už ho asi nenajdu.

      Vymazat
    2. Nebylo to tohle? Teda není to článek jenom o blogování, ale ta myšlenka tam je ;o) https://www.facebook.com/patrick.zandl/posts/10156323981050018

      Vymazat
    3. ave,ano, ano, to je ono!

      Vymazat
    4. Ave, díky za odkaz. To jsem taky říct. A jaký měl nick?;o)

      Vymazat
    5. To byl prostě Blog Patricka Zandla, ne?

      Vymazat
    6. Omlouvám se, že sem zas lezu, už vím. Marigold a kdekdo další. Jenže to asi víš a jedinej, komu nedocvaklo, že to byla ironie, jsem já. :-)

      Vymazat
  13. Já ten blok psát někomu do komentářů v éře po bloguje asi mám, ale jen bych chtěla říct, jak jsem ráda, že jsem tě konečně našla!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady to bude ještě doják! A jak jsi mě poznala? :o)

      Vymazat
    2. Někde kolem Baličky cigaret a Salonu republiky!

      Vymazat
  14. Ale při nejmenším jedno pozitivum to tady má - odpovídání na komentáře přímo dané osobě. Sice se mi tady stalo poprvé, že by těch komentářů bylo tolik, aby to bylo potřeba (to na bloguje...!), ale i tak:o)

    Ale pak mě štve, že mi v pravém horním rohu nejde nastavit profil s obrázkem a že když komentuju přihlášená, vede odkaz na google+, který přitom vůbec nepoužívám, a ne na blog:o(

    OdpovědětVymazat
  15. Odpovídání přímo dané osobě se při více komentářích pod sebou taky zamotá.
    Přepsala jsem si právěže css tak, aby bylo víc podobné tomu na bloguje, číslování a nevětvené komenty.
    Odkazování se na čísla komentářů se mi zdá být daleko praktičtější (pokud někdo ta čísla furt neplete jako já).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Navíc mi na blogspotu vadilo to jejich vnucování se ověřováním pro všechny na google neregistrované (přes výslovné nastavení, že si potvrzování nepřeju) a nevidění do IP komentářů.

      Vymazat
    2. To mě taky rozčiluje - když na vlastním blogu vkládám víc komentářů v krátkém časovém rozmezí, chce to po mně, abych zaklikla, na kterých obrázcích je kaktus, i když mám nastavené, že ověřování identity nechci. Na jiných blozích mě rozčiluje, když to tam je, protože se do těch písmenek často trefím až na potřetí.

      Vymazat
    3. Kaktus, pizza, maso, auto... Jj. :-))

      Vymazat
    4. A konkrétně na tvým blogu mi vadí, že máš zapnutý jen rss článků, ale už ne rss komentářů, takže zatímco příbytky všech ostatních sleduju ze čtečky a nic mi neuteče ani v diskuzích, k tobě musím lízt a prohlížet články, pod který jsem někdy něco napsala, jestli tam nemám náhodou reakci nebo jestli někdo nenapsal něco zajímavýho.

      Což vědomě dělám jen teď v zimě, když mám víc času, jinak nestíhám nosit v hlavě a ani nemám sílu a chuť listovat.
      Prostě jen přečtu nový článek...

      Vymazat
    5. Ráda bych ti vyhověla, ale nějak to v nastavení nemůžu najít. Když poradíš...;o)

      Vymazat
    6. Chvilku mi to trvalo, musela jsem na to kouknout na tvojí šabloně.

      Ona nemá sama o sobě "defaultně" kanál na načítání komentářů, takže se dá jedině přidat v administraci - otevřít "rozvržení" a někam do sidebaru nebo footeru přidat gadget "Přihlášení k odběru".

      Ale když se ti nebude líbit, že by ti měly blogu někde strašit další dva obdélníčky, a nevyhovíš mi, tak to taky přežiju. :-)

      Vymazat
    7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    8. Díky. Měla bys to najít pod štítky.
      Mě to dřív nenapadlo, protože sama to nepoužívám.

      Vymazat
    9. Super, funguje to. :-)
      Děkuju.

      Mě zas tady ta debata asociující mi vzpomínky na hraní si s designem blogu na bloguje (tři styly a přepínání mezi nimi a podobný serepetičky) a pak zkoumání, jak funguje tvoje šablona, nakoply, že jsem konečně po půl roce po přestěhování se doladila design i u sebe.
      Takovou fajn radost jsem si tím udělala, miluju tenhle způsob prokrastinace.
      Akorát eště musím vymyslet, na co se zítra vymluvím šéfovi v práci, až bude chtít tu hotovou knihu jízd. :-))

      Vymazat
  16. Pro mě je FB skutečně tím, čím se označuje - sociální sítí. To znamená, že na své zdi chci mít fakt tak trochu bezpečnou bublinu, lidi, co mě zajímají, baví, inspirují a nebo je mám prostě ráda. V rámci nich je taky pár s jejichž názory občas nebo dokonce často nesouhlasím. Ti mi tam zůstávají proto, že je znám na živo jako fakt kvalitní osoby a už jsem se dávno naučila, že netová a reálná prezentace se nemusejí shodovat, a nebo proto, že si chci udržovat pružnou mysl a některé myšlenkové pochody mě nepřestávají fascinovat. Pak jsou tam lidé, kteří z prvního uvedeného důvodu zůstávají v přátelích, ale ze zdi je mám dávno vypnuté, protože desátou konspirační teorii už dneska nedám.
    Málokdy vystavuju kontroverzní témata a vybízím k diskuzi, ale u jiných a ve skupinách diskutuju docela dost, možná až moc. Snažím se (ne vždy úspěšně) do svého života aplikovat austenovské heslo "jste hoden mé racionálně formulované nesouhlasné odpovědi?" V případě, že zní odpověď ne, na to kašlu, protože energie a času ubývá a radši tam prsknu další koťátko. Takže z druhé strany - ty mi budeš stát vždycky za to, abych řekla, že mám na něco jiný názor. O lajcích ani nemluvě. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna pročítám starý blog. Někdy nechápu, jak se se mnou vůbec můžeš bavit, ale děkuju ti za to:D

      Vymazat
  17. Ty vole,Alien, kde je mu konec? Zamotanej v kokonu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, napadlo někoho, že třeba zmizel, protože fakt realizoval Projekt? :D

      Vymazat
    2. Já tenkrát obdivoval tvou energii se tomu magorovi věnovat. Asi jsi trpěla nějakou šílenou formou prokrastinace.

      Vymazat
  18. Jsem se chtěl nějak obsáhle vyjádřit k problému blogování, života, vesmíru a vůbec, ale nějak mi to nejde přes prsty.

    OdpovědětVymazat
  19. Po čase jsem vás našla a unudila se naprosto nudnýma komentářema o časech co byly a už se nerátí.... naštěsttí.

    OdpovědětVymazat
  20. Abych nebyl jen negativní. Nostalgii zašlé slávy silně sdílím a nějaký rozumný meet point tady na českém internetu zoufale chybí. Není kde slušně psát, diskutovat ani se na úrovni hádat. Pokud vím, právě ten zlý alien ho sliboval a někteří jiní vizionáři před ním také. Asi bychom si všichni měli položit důležitou otázku, proč k tomu nedošlo. Napadá mě odpověď. Proč by to pro kohokoliv na dnešním českém internetu dělali? Cokoliv tady naše osobnosti udělaly, tak za to jen schytaly špínu a to i po mnoha letech jako viz tady, kde dodnes autorka nevydýchala, že si nějakej chlap drze dovolil psát blog a na něm občas napsat pravdu o ženskejch.
    Takže, nezasloužíme si my uživatelé všechny ty fejsbuky, youtubery, seznamy, líbka? Když si neumíme vážit autorů provozujících pro nás kvalitní meet pointy? Když si neumíme vážit toho, že nás pobaví, naštvou, poučí, umožní nám diskutovat a hádat se?
    Naivní představa, že se nějaká nula sebere a vytvoří jedničkovej diskusní web nebo bloggovací prostor pro myslící lidi, je opravdu naivní. To zdarma a kvalitně udělají jedině takoví blázni, jako byl alien. Ten, na kterého vesele nadáváte a na jehož blog jste chodili a hltali každé slovo.
    Pokud chceme dobré weby, blogy, bloggery - měli bychom se podle toho chovat. Pokud je budou místo toho někteří udávat a jiní tomu tleskat, tak si ten fejsbuk zasloužíme. Slušný člověk chrání svobodu slova nejvíce právě pro toho, koho nenávidí. Právě neomezená svoboda slova těch, které považujeme za blázny a extremisty, zaručuje naši vlastní svobodu.
    Pokud tedy nostalgicky vzpomínáte na zašlou slávu našeho internetu potažmo blogů a bloguje, zkusil bych hledat ve vlastním svědomí, jestli na tom krachu kvalitních webových míst, emigraci všech kvalitních osobností a rozmachu plytkého, ubohého fejsbuku a trapných celebritek nemají někteří velký podíl viny. Vždy, když by chtěl někdo takový velký meet point udělat, stačí mu se podívat na běžnou internetovou diskusi českých uživatelů a půjde radši na procházku do lesa nebo dělat děti.
    Ale jelikož už ve své chatrné paměti pomalu poznávám v půlce přispívajících přezdívky těch, kteří tehdy udávali adminům bloguje ke smazání jinonázorový blog nebo tomu tleskali, tak půjdu zas o dům dál a zanechám zbytečných slov.

    OdpovědětVymazat